Pálavská jezera

Kdo národa zná historii, miluje slunnou Jižní Moravu,

toť krajina s řekou Dyjí, jež obtéká krásnou Pálavu.

Již Římané zde pobývali nedaleko od Dyje,

mocný tábor zde zbudovali, vojska desáté Římské legie.

Kdopak by neznal světoznámou Věstonickou Venuši,

nález sošky vnadné ženy právě těmto místům přísluší.

Že Slované kraj obývali po staletí od dávných dob,

o tom svědčí vykopávky, zašlé stavby a mnohý hrob.

Zde řeka Dyje rozlévá se každé jaro vždy znovu,

celý kraj bývá pod hladinou od Věstonic až k Mušovu.

Brzy však již bude jinak, hráze vody zadrží,

tři jezera pod Pálavou zamezí každé průtrži.

Ve stavbě je velké dílo, Nové Mlýny nazvané,

lidem budou dále sloužit jeho vody spoutané.

Jedna nádrž k rekreaci, druhá vodním sportům zas,

střední pak bude rezervací, zde bude znít jen ptačí hlas.

Však území jež zaplaví se chová cenné poklady,

o životě našich předků v zemi jsou zde doklady.

Když radlice buldozerů někde rýhu vyryjí,

hned tajemství dávných časů na světlo denní odkryjí.

Celá řada odborníků podrobně zde zkoumá kraj,

úval Dyje po Pálavou archeologů je ráj.

Pomáhají též studenti, hlavně dívky v prázdninách,

s prací tou jsou spokojeny v těchto vlasti končinách.

Mnoho nálezů se našlo kolem starobylého Mušova,

snad se stačí prozkoumat vše než přehrada bude hotova.

Až jezera se naplní celé vodami Dyje,

krásná pláž u Pasohlávek přes léto vždy ožije.

Veselý smích mladých dívek rád každý zde uslyší,

a což teprve když nalezne, opravdovou Venuši?

Naše Jižní Moravěnka, požehnaný je to kraj,

když z Pálavy přehlédneš ji, zdá se Ti, že vidíš ráj.

Zdeněk Škorpík, 1978