Vzpomínky na Stochov
Léta nám běží a my sešli se opět
jak staří dobří přátelé,
to Láďa Novák, až sem do Hrotovic
svolal nás všechny, chlapy veselé.
Přijeli jsme rádi, Franta, Mirek, Jula
ze vzdálených koutů Čech i Moravy,
byť mnohým z nás již nemoc zdravím hnula
jiným zas souzeno bylo prožít záplavy.
Kampak nás to vrhli před padesáti roky
z chaloupek rodných, krutý režim nás vzal,
do jícnu temných šachet vedly naše kroky
na dlouhé roky jako by nás pochoval.
Ty názvy šachet Gottwald, Nosek, Zápotocký,
ty zůstanou nám navždy v paměti,
stejně jak Šubrt, Hajn, Paulus či Bena
pod jejichž rukou bylo nám trpěti.
havíře z vesnic v blízkém okolí,
mnohý i dívku, jenž své srdce dala
i přírodu krásnou v níž stesk tak nebolí.
Bylo by to věru dlouhé vzpomínání
na vše co nikdy neodvane čas,
každý tam prožil kus života svého
a na tato místa rád vrací se zas.
Však mnohé změnilo se za ta léta
dávno již pétépáci uhlí netěží,
po Šubrtovi, Benovi dávno je již veta
jen dubu Václavovu dál úcta náleží.
Poslední vozík s uhlím z jámy Scheler
opustil letos v červnu těžní klec,
kladenský revír ukončil tím těžbu
jen vzpomínky tiché zůstanou nám přec.
pokud nám Bůh zdraví i paměť dal,
poznáme na okolí, na svých dětech
jaký svět je jiný, jak nám za mlada se zdál.
Prožili jsme spolu roky svého mládí
na které z nás každý rád si vzpomíná,
zůstali jsme dlouho dobří kamarádi
i když hlavy naše již zdobí šedina.
Zdravím Vás tu všechny, drazí přátelé
kteří jsme se sešli opět pospolu,
nechť setkání naše je šťastné a veselé
zvedněme své číše všichni ze stolů.
Připijme na to zdraví a další setkání
v přírodě té krásné kde dosud voní vzduch,
nechť dožijem se ještě mnoha svítání
zdravím všechny hornickým „Zdař Bůh“.
Hrotovice, září 2002
Zdeněk Škorpík