Pomístní názvy

Katastr obce Silůvek nepatří k těm nejrozsáhlejším co do výměry. Měří 732 ha, zato je velmi členitý a pestrý.

Najdete zde krásná údolí, strmé svahy, lány polí, hluboké lesy, lučiny, ale také dráhu, silnice i vodoteče.

To všechno bylo během věků pojmenováno od lidí, kteří tu žili, jímž tato místa byla domovem.

Těch názvů je 104 v okolí obce a 18 v obci samé.

Pojďme se nyní projít s pamětníky po některých z nich.

K těm nejstarším, ještě z doby pohanské patří Babí hora a Štikov.

Babí hora, kopec 334 m n. m. směrem k Moravským Bránicím, byl nazván podle slovanské bohyně mračen Báby. Skutečně nejhrozivější bouřkové mraky přichází právě odtud.

Kopec Štikov je nazván podle štik, které se nacházely v jezeře pod ním. Podle Štikova dostaly svůj název i Štikovice (nyní část Ořechova).

Roku 1432, v den sv. Magdaleny (19. června) se průchodové nebeští otevřeli dokořán, a trvali bez oulevy až do 21. června. Povodní bylo protrženo jezero pod Štikovem. Ze vsi Šlapan zůstal jen název údolí, byly vyplaveny mohutné erozní rýhy v celém okolí obce, které jsou zde dosud. Zvláště na prudších svazích bez lesů. Na jižní straně Štikova byly tyto strže nazvány Macochami, nyní Mazóchy.

Na hranicích Kounických, v odlehlém koutu katastru se zase dařilo pytlákům – lapkům, kteří tu kladli oka na zvěř. Toto místo bylo proto nazváno kout lapky – dnešní Kotlapky.

Na opačné straně ke Hlíně, se při narůstajícím počtu obyvatel klečily lesy a přeměňovaly se v pole. Zvěř, které bylo tehdy v okolních lesích mnoho, však úrodu spásala na holo. Začalo se tam říkat „na Holečkách“.

V Silůvkách bývaly také tři rybníky – Hluboký, Plouzek a Žabinec. V Žabinci směrem k Pršticím se říká dosud. Ulice „Na Rybníkách“ pak kopíruje jižní břeh rybníka Plouzka (4 ha).

Z původních lučin v údolí potoka zůstaly jen názvy tratí, jako Na loučkách, Přední a Zadní louky, Padělky u louk apod.

Některé pozemky patřily řádům. Jezuité vlastnili dnešní Jezovity.

V Jalovčinách zase rostly jalovce. To je však nejlepší dřevo k uzení masa a tak z jalovců zůstal jen název – za letištěm k Mělčanům.

Že se zde již dávno pěstovalo víno svědčí názvy: Vinohradské padělky, Pod vinohradem, Pod preshausem apod.

Některé pozemky měly zase zvláštní tvar a tak známe: Klínky, Sekery, Široké, Krátké.

Na hranicích katastrů pak známe: Na Tikovských, Malé a Velké Bránické, Kounická.

Protože se pásával dobytek, zůstala pojmenována místa: U stání (u Jakšova křížku), Kraví důl, Bejčina, Horní loučky, Paloučky, Pod dolníčkem (pod Hlubokým rybníkem, tam kde je dnes čistírna odpadních vod se dobytek napájel.)

Blátivá cesta nutila povozy hledat lepší cestu, jet oklikou. Tak vznikl název Okliky – dnešní Okloky.

Polím za humny se dosud říká Zahumenice, Zahumeničky.

Po vybudování železnice vznikají nejmladší názvy – U nádraží, Za dráhou, Nad dráhou apod.

Podle samot se říká: U Pile, u hájenky, u cihelny, u Karlova.

Název „Na Volovým kopcu“ bude popsán v článku – Mlýny.

Druh půdy dal název polím: Na slíně, Na pískách, Křupavky, Padělky.

I majitelé dali podnět k pojmenování, zvláště lesů: známe Kajmonku – les barona Gaymana, patřící ke dvoru, Honzovy líchy, Špicův hájek apod.

Je však celá řada dalších vžitých pomístních názvů, třeba v Kobelkách se chovaly koně pro Kounický hrad, v Žáčku se žalo srpem nezralé žito pro slámu do postelí (strožoky), na povřísla, na došky apod.

Na Zahrádkách měl každý dům svůj díl na zelenisko. Potůčku, vytékajícímu z erozní rokle na Kopaninkách dali naši předkové krásný název – Ve studánkách.

Další pomístní názvy v okolí naší obce jsou: Na hložkách, Kopce, Malé a Velké Horky, Kopaninky, Příčky, Vývoze, Nivky, Janovský, Frédy, Nebosády, Lísková hora, na Kopajnách, Poloudělí, U kříže, Na zmolách, Ve žlebech.

Prachatičky – byla zde na čas osada Novokřtěnců – Habánů, kteří se z Prachatic stěhovali na Slovenské pomezí. I když již dávno odešli, název osady – Prachatičky zůstal.

I nyní jsou známé Trávníky, již méně Červeničky, Přídanky, Na kovárně, Pod kaštanem, Hájkové kouty, Kašparky apod.

Některé dříve známé názvy se pomalu vytrácí, jiné teprve vznikají. Z těch nejmladších se vžil hlavně název na Salaši, u prštických hranic.

Ještě před kolektivizací zemědělců v obci, pokud bylo vše v původním stavu byl vypracován popis lokalit včetně map, pro ČSAV – Ústav jazyka českého.

Tam se uvádí původ názvu, doba vzniku, výměra lokality a další údaje.

Tyto údaje charakterizují jednotlivé názvy míst, jak se v běhu času v našem katastru vyvíjely.

Je to kus historie obce i jejich obyvatel, kteří nám předali dědictví svých předků. Nechť současnost k nim chová úctu a čerpá ponaučení do příštích dnů.