Historie domu č. p. 17

Vzhledem k tomu, že „Restaurace“ p. Rostislava Hrdličky v domě č. p. 17 byla již otevřena, dovoluji si sdělit občanům několik vět o historii tohoto domu.

Dům na křižovatce cest z Moravských Bránic k Pršticím a od Tikovic ke Hlíně patří k původní zástavbě obce uličního typu situované po obou stranách tehdy hlavní cesty ve směru sever – jih spojující Ivančicko s Brněnskem.

Po obou stranách cesty stálo tehdy 28 domů robotníků, navazujících jižní stranou na břehy rybníků Hlubokého a Plouzka, na severu pak ukončených dvorem barona Garimana.

Před doškovými domy byly malé předzahrádky, v ulici pak 4 obecní studny. Před domy č. p. 44 a 52 ještě jsou, před domy č. p. 22 a 29 byly při stavbě silnice k Pršticím roku 1909 zasypány. V roce 1850 byla před domy č. p. 21 a 22 postavena zvonice sv. Anny.

V té době měly domy „Robotní čísla“ přidělená vrchností.

V roce 1763 je zaveden „Tereziánský“ katastr a domy znovu očíslovány tak, jak stály vedle sebe čísly 1 –55. To znamená, že roku 1763 bylo v obci 55 domů.

V domě č. p. 17 bydlela tehdy rodina Martina Slavíka.

Roku 1869, 30. listopadu přišel dům na buben. Bylo to v roce výstavby dráhy Brno – Vídeň, kdy společnost c. k. severní dráhy císaře Ferdinanda zaplatila naším občanům slušné peníze za vykoupení 12 ha pozemků na drážní těleso, další peníze si vydělali při stavbě dráhy. Do vsi se za výdělkem hrnuli i lidé z okolních obcí, kteří si zde kupovali pozemky a stavěli domy.

Tak byl čtvrtlán M. Slavíka č. p. 17 rozdělen na 6 dílů. Zůstalo č. p. 17 a zbytek domu od chlívů ke stodole 5 dílů dostalo čísla 68, 69, 70, 71, 72.

Později ještě bylo č. p. 70 rozděleno na polovinu jako byt porodní báby Františky Rišavé č. p. 78.

Č. p. 17 tehdy koupil 30. listopadu 1869 Johan Sládek a Tekla Sládek.

3. července 1883 však již kupují dům Jakub Kubík a Tekla Kubík.

8. března pak dům kupuje Josef Škorpík.

Dům č. p. 72 (pekárna) koupil 30. listopadu 1869 Josef Konečný a Antonia Konečný.

1. února 1898 kupuje i tento dům č. p. 72 Josef Škorpík narozený jako třetí syn v roce 1870 v domě č. p. 46 Janu a Kateřině Škorpíkovým, půlláníkům na domě č. p. 46.

Roku 1889 si založil Josef Škorpík obchod (první v obci) v domě č. p. 43 na půllánu Josefa Helara, který koupil.

Obchod byl tehdy, jak se říká za rohem a Josef s tím nebyl spokojen.

Shodou okolností se stalo, že domy č. p. 17 p. J. Kubíka, a č. p. 72 p. Josefa Konečného 27. října 1897 vyhořely a Josef Škorpík využil příležitosti a oba tyto vyhořelé domy koupil.

Cena byla vysoká, poslednímu obecnímu pastýři Jakubu Kubíkovi musel postavit za dům č. p. 17 (vyhořelý) zcela nový dům č. p. 104 na Prachatičkách, který stojí dosud. P. Josefu Konečnému pak za shořený dům č. p. 72 zřídil byt v domě č. p. 43 tak, že z chléva byla proražena okna a dveře do ulice, do dvora naopak zazděna. Protipožární ulička domu č. p. 43 byla přidána jako dvůr a zahrádka.

Josef Škorpík založil v té době r. 1897 v březnu ještě spolu s přednostou stanice p. Tichým, který tehdy bydlel v domě č. p. 40 sbor dobrovolných hasičů, který hmotně vybavil.

Koupil též obecní cihelnu pod „Dolníčkem“.

Tam se pálily cihly z hlíny vytěžené při stavbě lednice v domě č. p. 46, pro hospodu Tomáše Škorpíka na č. p. 39.

Z těchto cihel se postavily tři stavby – dům č. p. 148 (E. Šiška), sýpka v č. p. 46, zcela nový obchod č. p. 17 a pekárna č. p. 72.

Dubová vrata domu, okna a plastiky byly přivezeny z Brna, z „Velkého placu“ (nyní náměstí Svobody) z paláce hrabat Mitrowských, který se právě boural. To vše koňmi Františka Škorpíka č. p. 46, který dovážel i veškeré zboží z velkoobchodu z Brna.

Nový obchod přežil obě světové války, několik režimů i elektrifikaci obce. 17. února 1949 po 50 letech provozu dědí obchod syn Jan s manželkou.

V padesátých letech byl obchod zestátněn, pekárna vyhasla.

V dalších letech zde byla zřízena prodejna průmyslového zboží.

Od roku 1986 je obchod neobydlen. Majitelé vymřeli.

Děti majitelů Josef a Marie se odstěhovaly do Brna, obchod chátral a po zřízení nové prodejny „Jednota“ zůstal opuštěn.

Zbouráním domu č. p. 55 a rekonstrukcí silnice v roce 1974 dům č. p. 17 velmi získal.

Nakonec Josef, syn posledního majitele dům prodává v roce 1990 podnikateli za 30000,- Kčs.

Ten zde na čas obnovuje pekárnu, vyklízí zařízení domu a nakonec jej prodává panu Rostislavu Hrdličkovi. V jeho rukou je dům postupně citlivě opravován, střecha, okna, izolace, fasáda. Značné změny nastaly i uvnitř. Jsou zde zřízeny 2 pokoje k přenocování, salonek, restaurace, zůstala zachována i pekárna.

Dům č. p. 17 na návsi září novotou, je dobrým reprezentantem obce a po zprovoznění jistě bude znám jako místo příjemného posezení, občerstvení i místo konání různých hostin, jubileí i setkání rodáků, které jsme v naší obci již dlouhá léta postrádali.

Jako kronikář přeji tomuto domu do dalšího tisíciletí hodně popularity, obliby a to nejen v naší obci, ale i v širokém okolí.

Informační list pro obyvatele obce Silůvky, číslo 7–9 (16–18), ročník 2, červen–srpen 2000, str. 3–4.